Tuřany, dnes předměstí v jihovýchodní části města Brna jsou prastará ves, sahající svými kořeny až do doby Velké Moravy. Je to starobylé mariánské poutní místo, jedno z nejstarších na Moravě, jehož počátky klade legenda až do doby cyrilometodějské. Slovanští apoštolové svatý Cyril a Metoděj přinesli podle pověsti sošku Matky Boží na Moravu. Při rozvrácení Velké Moravy ji zbožný lid uryl v lese. Tam ji kolem roku 1050 našel chrlický rolník Horák v trní. Na místě, kde byla soška podle legendy nalezena, stojí nyní kaple a v ní nápis: „Zde tuřanským k radosti, nalezla se matka milosti“.

Historicky se Tuřany připomínají poprvé listinou z roku 1208, kdy je olomoucký biskup Robert získal výměnou od pánů z Medlova za vesnice Doubravník a Drahnice. Již ve středověku byly Tuřany mariánským poutním místem. Ve 13. století existovala v Tuřanech fara. Jsou známa jména řady duchovních avšak souvislé zápisy z té doby chybějí.

Soustavné zprávy o Tuřanech jsou ze 17. století. Roku 1608 se připomíná farář Jiří Pekař-Pistorius, který se mimořádně zasloužil o rozkvět Tuřan a zvelebení poutního místa. V těchto snahách našel horlivého podpůrce v olomouckém biskupovi kardinálu Františku z Ditrichštejna, který chtěl z Tuřan vytvořit jedno z center rekatolizačního úsilí na Moravě. Zanícená kardinálova kázání o tuřanské matce boží získávala nové a nové poutníky ze všech krajů Čech Moravy a Uher a dala faráři Pekařovi podnět, aby začal o poutním místě zaznamenávat všechny události, jež se tak staly prvními prameny dějin tuřanského poutního místa.

Pro stále vzrůstající množství poutníků musel býti roku 1610 kostel obnoven a rozšířen. Při opravě prý se přišlo na starý nápis, podle něhož starý kostel stál již 600 let.

Doba baroka v 17. a 18. století je pro Tuřany dobou velké slávy. Matka Boží v Trní se stala štítem katolické víry na Moravě.

Nový rozkvět Tuřan je spojen s příchodem Matěje Petráše, který se dostal na místní faru roku 1642. Byla to doba švédského vpádu na Moravu, kdy Švédové proměnili tuřanský kostel v konírnu. Mariánská soška byla před nimi ukryta v brněnském františkánském klášteře a později ve Vídeňském Novém městě. Do své svatyně se vrátila se slavným procesím až roku 1649. Matěj Petráš byl za své zásluhy jmenován kanovníkem brněnské kapituly. Získal pro Tuřany zaníceného vlasteneckého kněze Bohuslava Balbína. Olomoucké nakladatelství Refugium vydalo e-knihu Diva Turzanensis, kterou napsal Bohuslav Balbín. Je v češtině k dispozici pro objednávky na stránkách: https://www.refugium.cz/obchod/produkt/Turanska-Madona-e-kniha-1.html

V roce 1693 vystavěli jezuité vedle původního kostela kostel sv.Anny. Zvětšování a prodlužování do nynější podoby bylo dokončeno v roce 1806. V roce 1810 byl původní kostel zbořen.

Po odchodu jezuitů byla duchovní správa svěřena světským kněžím, z kterých se zvláště o Tuřany zasloužil mons. Jan Evangelista Špirk, který působil v této farnosti 51 let (1853 -1904, kdy zemřel). V letech 1888-1890 dovršil renovaci kostela přestavbou monumentálního průčelí a výstavbou dvou nových věží, zakončených dvojramennými cyrilometodějskými kříži. Na místě původního kostela, tam kde byla nalezena socha Matky Boží, postavil v r. 1901 kapli Zjevení Panny Marie v trní. Po 1. světové válce se prováděly opravy chrámu během působení P. Metoděje Rouse, po druhé světové válce a po r. 1965 vedl opravy P.Viktor Jordán. V letech 2003-2004 se prováděla generální oprava obou věží a lodi. Zasloužili se o ni P.Oldřich Navařík, CRV s panem Stanislavem Javorou z Chrlic.

Návštěva papeže Benedikta XVI. v Tuřanech

Jedním z nejpamátnějších dnů v celé historii naší farnosti bylo 27. září 2009. Tehdy k nám totiž zavítal papež Benedikt XVI., který poblíž tuřanského letiště odsloužil mši svatou, jíž se zúčastnilo na 120 000 věřících z České republiky i ciziny.

V 8.50 přiletěl prezident ČR Václav Klaus, poté v 9.20 Svatý otec. Již na palubě letadla byl přivítán brněnským biskupem Vojtěchem Cikerlem, který mu předal kopii křížku, pocházejícího z dávných dějin Moravy – byl nalezen u obce Mikulčice na místě trojlodní baziliky z dob Velkomoravské říše. Vzácnou návštěvu rovněž pozdravilo vyzvánění zvonů v brněnských chrámech a dělové salvy na Špilberku.

Následoval hlavní bod programu – papežská mše svatá. Koncelebrovalo ji čtyřicet biskupů a tisíc kněží, z toho více než dvě stě ze zahraničí. Po jejím skončení udělil Benedikt XVI. všem účastníků své apoštolské požehnání, spojené s žehnáním liturgických předmětů a základních kamenů pro nové kostely. „Chtěl bych myšlenkově navázat na učení svého ctihodného předchůdce a vyzvat vás, abyste zůstali věrni svému křesťanskému povolání a evangeliu, abychom společně vytvářeli budoucnost solidarity a míru,“ řekl papež před polední modlitbou Anděl Páně. Papežská hymna a chvalozpěv „Bože, chválíme tebe“ pak tento pro naši farnost tak slavný den zakončily.

Souhrn kázání papeže Benedikta XVI. při slavnostní bohoslužbě:

Svatý otec se ve své promluvě zaměřil na téma naděje. Poukázal na to, „k jakým absurditám dospěje člověk, když vyloučí Boha z horizontu svých rozhodnutí a svého jednání.“ Řekl, že „není snadné vytvořit společnost založenou na dobru, spravedlnosti a bratrství, protože lidská bytost je svobodným tvorem.“ Svobodu je třeba stále znovu zaměřovat k dobru, což je úkol pro všechny generace.

Upozornil na to, že v moderní době byla víra v Boha a naděje přemístěny na rovinu „pouze soukromou a pozemskou, zatímco v běžném a veřejném životě se prosadila víra ve vědecký a ekonomický pokrok.“ Tento pokrok podle Svatého otce otevírá možnosti pro dobro, zároveň má však i negativní dopady. Technické vynálezy a zdokonalení společenských struktur totiž nestačí k zaručení morálního blaha společnosti. Řekl, že „člověk potřebuje být osvobozen od materiální tísně. Mnohem podstatnější však je, aby se zachránil před zlem, které postihuje ducha.“ A to může udělat Bůh, který je Láska.

Hovořil o tom, že v minulých staletích mnozí trpěli pro věrnost evangeliu a neztratili naději. V současnosti se setkáváme s novými formami chudoby, které vznikají „z osamělosti, z nedostatku lásky, z odmítání Boha a z tragédie člověka, který si myslí, že si může stačit sám.“ Kristus je jedinou spolehlivou nadějí. Benedikt XVI. v závěru všechny vyzval, aby tuto naději hlásali a dosvědčovali.