ŘEHOLNÍ KANOVNÍCI SV. AUGUSTINA
Jsou nejstarším kněžským řádem v Církvi. Vyvinul se ze společenství kleriků, která byla zakládána ve 4. století sv. Eusebiem a sv. Augustinem a později dalšími biskupy při jejich sídelních chrámech. Žilo se zde podle mnišských stanov, aby kněžská služba byla autentičtější.
Na začátku prvního tisíciletí kolem mnoha kostelů vznikla společenství tzv. kanovníků, kteří v průběhu staletí působili na různých místech a měli odlišná pravidla. Během církevní reformy papeže Řehoře VII. se v 11. století kanovníci rozdělili do dvou skupin – jedna část přijala řeholní pravidla sv. Augustina, zatímco druhá se vzdala řádového života a splynula se světským klérem.
V průběhu 2. tisíciletí se tvořily různé kongregace, většinou tak, že se jednotlivé kláštery sdružovaly do jednoho celku s právní subjektivitou. Jako první takto vznikla kongregace ve Windesheimu. V polovině 20. století se tyto kongregace spojily a vznikl tak dnešní řád. Je formálně spravován řádovým primasem, kláštery však fakticky řídí jejich generální představení.
WINDESHEIMSKÁ KONGREGACE
Oficiální označení: Canonici Regulares Sancti Augustini Congregatio Vindesemensis
Řádová zkratka: C.R.V.
Je samostatným společenstvím uvnitř augustiniánského řádu. Její počátky sahají do roku 1387, kdy Florentinus Radewijns založil ve Windesheimu nedaleko Zwolle (Holandsko) první klášter, k němuž brzy přibyly další dva pobočné kláštery a tato tři subjekty byly následně roku 1395 papežem Bonifácem IX. prohlášeny za Windesheimskou kongregaci.
Rychlý rozvoj (r. 1511 jí patřilo již 97 klášterů) byl zastaven v době reformace, neboť tyto kláštery se nacházely na území dnešního Holandska a severního Německa, která odpadala od víry a stala se protestantskými. Proces následné sekularizace a zestátňování církevního majetku vedl nakonec v roce 1865 k zániku kongregace.
Podle církevního práva je to tak, že po protiprávním rozpuštění trvá řád ještě 100 let po smrti posledního člena. Pět let před vypršením této lhůty se díky iniciativě Karla Eggera podařilo Windesheimerskou kongregaci obnovit.
První klášter pak vznikl v Tor Lupara severně od Říma. Dnes patří ke kongregaci ještě probošství sv. Michaela v bavorském Paringu, pod nějž od roku 1990 spadá priorát v Brně-Tuřanech.
Každý klášter má možnost přijímat laické členy, kteří jsou s ním duchovně spojeni, řídí se v běžném životě jeho spiritualitou a případně klášter v rámci svých možností podporují.
Sv. Antonín Paduánský (před svým vstupem k františkánům byl nejdříve řeholním kanovníkem v Portugalsku)
VÝZNAMNÍ ČLENOVÉ ŘÁDU
Sv. Dominik (předtím, než založil dominikánský řád, působil jako řeholní kanovník ve Španělsku)
Sv. Albert
Bl. Maurice Tornay (misionář, kněz v jediné katolické farnosti v Tibetu, v roce 1949 zabit buddhistickými mnichy)
VÝZNAMNÍ ČLENOVÉ WINDESHEIMSKÉ KONGREGACE
Tomáš Kempenský (autor knihy Následování Krista)
Sv. Johannes von Osterwijk (mučedník, bojoval proti kalvinistům za pravdu o Eucharistii a papežský primát)